Chvilka rozjímání s primuskou Nebelvíru Aváčkem de Hillson

Vzhledem k blížícímu se konci školního roku mnoho studentů vymýšlí různé lumpačinky. Ovšem my, redaktoři Lví tlapou, svůj volný čas investujeme do investigativních článků a rozhovorů. Ani já nejsem výjimkou a slunečné pondělní odpoledne jsem strávila ve společnosti naší milé a usměvavé primusky Aváčka de Hillson.

Slunce ozařovalo školní pozemky a poslední mráčky se rozplynuly, takže jsem náš rozhovor přesunula k jezeru pod staré topoly, kde je příjemný stín. Jak už to mám ve zvyku, běžela jsem zase na poslední chvíli. Trochu udýchaná jsem sebou plácla o zem. Aváček ještě nedorazila, naštěstí! V klidu jsem se vydýchala, z ruksáčku vytáhla láhev malinovky a dvě skleničky. Podívala jsem se ke hradu a zdálky už jsem slečnu primusku poznala. Trošku mě překvapilo její společenské ustrojení, říkala jsem si, že takto „vyfiknutý“ na rozhovor se mnou ještě nikdo nepřišel.  :-) Přivítaly jsme se, usadily a já jsem nalila každé sklenku nápoje. Rozhovor mohl začít.

Stephanie: +trošku nervózně+ Ahoj, Aváčku, jsem moc ráda, že jsi přijala mé pozvání a prosbu o rozhovor. Pro Lví tlapou to je čest a pro mne samozřejmě taky. Máš krásné šaty! Ty máš kvůli mně?

Aváček: +zamrká+ Stephi, kvůli tobě samozřejmě také, ale dnes je první část soutěže KouzlOscaři a náš tým má svoji scénku, takže po rozhovoru se na ně zajdu podívat. Jistě chápeš, že na divadelní představení, nemohu přihopkat v hábitu. +zasmála se primuska+

Stephanie: To samozřejmě chápu. +přikývne+ Takže se pustíme do rozhovoru?

Aváček usrkla malinkovky a přikývla.

Stephanie:  Máš za sebou  školní rok, ve kterém jsi byla nejen primuskou, ale také studentkou 7. ročníku. Bylo to pro tebe náročné?

Aváček: No takhle zhurta hned na začátek? Dobře teď.  +zamyslí se+ 

Jak se to vezme… Náročné to bylo spíš ke konci, kdy jsem přestávala mít čas… U mudlů byl letošní rok rokem času… takže na Hog ho zbývalo hodně, takže jsem si s klidným srdcem mohla říct, že letos to primusování vzít mohu… Měla jsem problém zpočátku s prozkoumáním koleje, protože poslední roky jsem čas neměla, a také jsem nebyla součástí vedení… Ale myslím, že jsem se zorientovala rychle a dobře… Takže jednoduše – náročné to bylo, ale dalo se to. Hodně lidí mi pomáhalo a bylo vstřícných a moc jim za to děkuju – oni vědí, o kom mluvím. 

Stephanie: +oddechne si+ Tak to jsme rádi, že jsi nám z toho nezešedivěla. To by byla ohromná škoda! Takže s lvíčaty jsi byla spokojená nebo nastaly i chvíle, kdy tě naštvala? 

Aváček: +odmlčí se+ Celkově jsem byla moc a jsem moc spokojená s mými zlatými lvíčátky. Objevily se samozřejmě i stinné stránky, nejvíc mě dokázala naštvat jedna slečna, nebudu jmenovat, která střídala nálady jako ponožky a často se jí podařilo mi zkazit chvíli, ale to k primusování patří. Celkově jsem s kolejí moc spokojená, myslím, že tu je hodně schopných a vstřícných lidí a věřím, že tento duch spojenectví vydrží Nebelvíru co nejdéle. 

Stephanie: Já sama v to také doufám. Jak jsem již říkala, jsi studentkou sedmého ročník a zdárně jsi složila OVCE z bylinkářství, k čemuž ti samozřejmě moc gratuluji. Co plánuješ dál? Budeš se nadále zdržovat v hradu v profesorském hábitu nebo chystáš nějakou toulku za poznáním? 

Aváček: Děkuji za gratulaci. Jsem ráda, že to mám za sebou, ale vzpomínám na OVCE ráda, byla to velká zkušenost. Tedaaa, já už jsem dospělá čarodějka, pořád tomu nemohu uvěřit. A co plánuji dál? Abych pravdu řekla, já nevím… Stále zvažuji… jelikož se teď v mém mudl-životě stal zlom, nevím, jak na tom budu nyní časově – spíše předpokládám, že hůř než lépe. Profesorku bych moc ráda zkusila, ale prostě je to o tom čase… A vůbec se mi nechce opouštět naši úžasnou kolej. Vím jistě, že zaměstnancem zatím být nechci a odejít také ne. Uvidíme, jak to dopadne. Já to sama ještě netuším. 

Stephanie: No, profesorka bys jistě byla skvělá! Hlásím se jako potencionální student do třídy. Co říkáš na odstoupení kolejního ředitele Papulky? A máš sama nějakého favorita na toto místo „krotitele lvů“?

Aváček: Jéé, děkuji, určitě bych se vynasnažila být dobrá, hlavně aby ostatní mé předměty bavily. No, já jsem o odstoupení pana profesora věděla už na začátku roku, takže mě to nijak nepřekvapilo, věděla jsem, do čeho jdu. Řekla bych, že je velká škoda, že o Ladarda přijdeme, protože je skvělý. Bohužel jeho časové možnosti jsou špatné, jak jsme viděli za posledních x let, a teď již nemá čas téměř žádný. Takže odstoupení je nejrozumnější nápad.

Já mám favoritky, bohužel vím, že ta má největší favoritka – má sestřička Lenůlka – nemá čas. To by byla nejlepší ředitelka, kterou by kolej mohla dostat, avšak čas je prevít. Ráda bych na postu ředitele viděla madam Ew, Angelu, Mintaku nebo Bete. Myslím, že to jsou osobnosti, jsou schopné, zábavné, mají skvělé nápady a dokáží udělat úžasnou atmosféru. Ale tuším, že ani jedna z mých jmenovaných post nedostane, i když by to bylo úžasné pro Nebelvír. Myslím, že šanci mají jiní, ale u nich se zájem o kolej nikdy moc neprojevil, aspoň z mého pohledu… Dostanou tak šanci ukázat, že se mýlím. Jsem velmi zvědavá, kdo to nakonec bude! 

Stephanie: My jsme zvědaví taktéž a doufáme, že pan ředitel bude mít šťastnou ruku. A teď něco k naší Tlapičce – čteš nás pravidelně? Oblíbený autor či články?

Aváček: No, v poslední době se snažím pročítat, ale bohužel nemám čas. Dříve jsem do Tlapky také psala a měla jsem to moc ráda, jenže ten čas je prevít, jak jsem už řekla. Nemohu říci oblíbeného autora nebo články, prostě když mám čas, tak čtu. 

Stephanie: Tak to nás moc těší, že si najdeš aspoň chvilenku. Ale od všeho školního rychle pryč! Čekají nás prázdniny, máš nějaké plány v mudlovském světě – dovolené, dovči, dovolenky?

Aváček: Prázdniny, to je teď pro mne neznámé slovo, bohužel. Strašně bych chtěla někam na dovolenou, toužím po tom snad rok, ale i naši domácnost bohužel postihla krize, vypadalo to velice špatně, ale právě teď nastal ten zlom a to, že jsem konečně sehnala práci, a dokonce v oboru, nastupuji 1. 7., takže práce, práce a práce budou moje prázdniny. Jistě tam budu od nevidím do nevidím, navíc dojíždět, a proto netuším, co a jak bude dál. Hlavně, aby to vše dopadlo dobře!

Stephanie: Práce šlechtí, přesto bych ti alespoň trošičku volna přála. A dostáváme se k naší poslední a trochu abstraktní otázce: Kdybys měla jedno přání a mohla by sis přát cokoli, co by to bylo?

Aváček: Mno, to je těžká otázka, pokud by to znamenalo, že mi zbyde vše, co už mám teď (láska, práce, štěstí, zdraví…), tak bych si přála mít tolik peněz, abych nemusela přemýšlet, zda si něco mohu nebo nemohu dovolit, zda bude na nájem, co budeme jíst. Dá se říci, že to je věc, kterou teď nemáme. Ale bohužel člověk nikdy nemůže mít vše a já jsem moc šťastná, že mám lásku, ta je pro mě vším, že je má rodina zdravá… Nevím tedy, jaké přání bych chtěla, možná, aby to vydrželo napořád a nestalo se nic zlého. A na Hogu bych si přála, aby tu lidé byli šťastní a bavilo je to tu. 

Stephanie: Tak to je opravdu skromné. Je vidět, že máš srdíčko na správném místě. Moc ti děkuji za dnešní rozhovor.

Aváček: Teď už poběžím, abych stihla ještě kus té hry. Tak se měj hezky a těším se, až náš rozhovor vyjde.

Stephanie: Pošlu ti výtisk sovou! Měj se krásně.

Aváček se vydala zpět do hradu a já jsem ještě chvíli rozjímala s dobrou náladou.

Pro Lví Tlapou

Stephanie de Morney