Boj s bludištěm - Michelle Pobertová

Je sobotní pěkný den, poledne se pomalu přehouplo do odpoledne a do bradavické Komnaty nejvyšší potřeby se přihlásila nebelvírská primuska Aváček de Hilson. Dneska se koná ukončení soutěže Godrikův tajuplný ostrov a poslední úkol pro účastníky je bludiště. Všichni získali v předchozích týdnech za splnění různých úkolů jednotlivé dílky puzzle a dnes nastal ten výjimečný den. Poskládat dílky, projít bludištěm, které se zjeví, a najít v něm heslo. To nás dovedlo do Komnaty, kde nám Aváček připravila dárky. Než se dostanu ke skládání puzzle a k dárkům, spolu s vámi si zavzpomínám na předchozí úkoly, které nás dovedly až sem. Určitě si všichni pamatujeme začátek této soutěže. Pro někoho byla soutěž už známá, ale pro studenty prvního ročníku naprosto nová. Ale všichni jsme se zakousli do plnění seminářů, shánění bodů a nakonec i vymýšlení básniček a malování toho našeho ostrova. Píle a lví odvaha nás dostala na konec a jednotlivě jsme se dali do bloudění bludištěm, které bylo záludné, ale spravedlivé pro každého.

Trpělivě jsme všichni skládali, pro některé to byla brnkačka, pro jiné obrovský problém. Například pro mne. Přihlásila jsem se na Hogwards, zahoukala na mě sova a přinesla mi zprávu od Meredith, se kterou si na konci přečtete krátký rozhovor. Mer mi posílala odkaz na dílky a já okamžitě začala skládat puzzle. Trvalo mi to dlouho, lámala jsem si s tím hlavu, ale nakonec se podařilo a puzzle bylo na světě. Pak přišel těžší úkol, najít vysněnou cestu k heslu, která by mě dostala k připraveným dárkům. První pokus mi nevyšel, druhý taky ne, už jsem to chtěla vzdát, ale naštěstí mě zachránila Mer, která mi poradila.

Okamžitě jsem se vydala do Komnaty a přihlásila se. Sice jsem nebyla první, ale to mi vůbec nevadilo. Zjistila jsem, že první byla Rebecca Shadowfang, pak Nicol Rodrigez, následně se objevila Kate Resea, po ní dorazil Nebelbrach Mechacha, jako pátá vstoupila Meredith Jade Hogan, pak já. Pak přišla Alissia Catherine Alterey, po které se dlouho nikdo neobjevil. Naštěstí později dorazila Esperanza Milagrosa, po ní Jane Patricia Vamos, Jane Mooren, Alex Rattray, Stephanie de Morney a jako poslední Narcissa Teacherová, která uzavřela kolo návštěvníků v KNP.

Všichni tito lidé si právoplatně zasloužili dárky od naší primusky, která je nám rozdávala s úsměvem. Tady vám přidávám rozdělení cen: Rebecca – Náušnice „Kapky překvapení“, Nicol – cesmínová hůlka, Kate – medvědí vesta, Nebelbrach – pánské bílé kalhoty, Meredith – šachy, Alissia – cesminová hůlka, Esperanza – Žabka č. 02, Jane Patricia – sova postarší, Jane M. – záchranný kruh, Alex – košile a la Dark, Stephanie – sen zamilovaných, Narcissa – sova postarší, Michelle P. – klec.

Než dorazili ocenění, vládla v komnatě příjemná, upovídaná atmosféra, ze které mám radost nejen já, ale i pořadatelka soutěže naše primuska Aváček, se kterou jsem udělala takový menší rozhovor.

1.      Zdravím nebelvírskou primusku, děkuji, že sis na mě udělala čas.

Ahojky Mich, rádo se stalo.

2.      Tak první otázka, jak a proč tě napadlo udělat Tajuplný Godrikův ostrov?

No, to je trochu ošemetná otázka, přeci nemohu prozradit celou historii… Ále, že jsi to ty… Jakmile jsem se stala primuskou, bylo na mne tlačeno, abych udělala kolejní soutěž, že je to v Nebelvíru tradicí, aby soutěž měl na starosti primus. S tímto názorem jsem zpočátku nesouhlasila, ale pak se mi rozležel v hlavě… Dlouho jsem přemýšlela, ale pořád mě nic nenapadalo. Už jsem byla tak zoufalá, že jsem se ptala i ostatních studentů na nápady. Nakonec ozářil sv. Godrik mého přítele a tomu vyvstal ten úžasný ostrov na mysli. Přišlo mi to parádní. A jelikož já neumím programovat, celou soutěž připravil on. Tímto mu moc děkuji! Myslím, že nápad se mu opravdu povedl a bez něj by tak skvělý ostrov vůbec nevznikl. Úkoly a věci kolem jsem samozřejmě už dělala já sama, občas mi s nápady pomáhalo pár nebelvírských dobrých duší, kterým moc děkuji a jsem vděčná!

3.      Jakým způsobem jsi vymýšlela úkoly?

Na toto téma jsem již narazila v minulé odpovědi… Úkoly jsem se snažila vymýšlet tak, aby se daly v pohodě zmáknout, ale pokaždé se našel někdo, komu přišly nesplnitelné… Snažila jsem se vymýšlet originální úkoly, které by vás bavily, občas to byla fuška a většinou jsem se setkala spíše s odporem než nadšením, což mne mrzelo, ale tak to hold chodí… Byla jsem prostě tím otravným člověkem, který stále někoho nutí něco dělat. V úkolech jsem se snažila zapojit všechny oblasti na Hogu – soutěže, výuku, semináře, famfrpál, lektvary, Tlapu… Někdy už jsem netušila, jak úkol vymyslet, aby ho týmy zvládly, tak jsem se ptala na rady a nápady dalších… Jsem ráda, že nakonec byl ostrov vzat na milost a že se snad líbil…

4.      Měla si mezi skupinami nějakou tu svou? Nejoblíbenější?

No to se snad ani nedá říct… Snažila jsem se týmy rozdělit zpočátku tak, aby byly vyrovnané, ale to je nemožné – nikdy nevíte, zda nováčci budou aktivní nebo ne, zda zrovna letos budou aktivní ti studenti co vloni… Takže to byl trochu risk. Nakonec myslím, že to bylo vcelku vyrovnané. Tím, že jsem předala kus zodpovědnosti na kapitány, které jsem sama určila (tímto se jim omlouvám), tak hodně lidí se mohlo zapojit více do organizace koleje, a to mi přišlo jako nejlepší způsob stmelení a vzájemné spolupráce. Týmy se daly rozdělit na dvě poloviny. U té první kapitáni naprosto zvládli svoji úlohy, u té druhé bohužel moc ne, takže jsem je neustále musela kontaktovat a nahánět. Ale nakonec jsme to společnými silami všichni zvládli a já myslím, že úspěšně! Měla jsem ráda všechny týmy stejně. Nemohu vybrat nejoblíbenější.

5.      To mě dostává, komu jsi fandila?

Fandila jsem všem, naprosto všem. I když se nesnažili všichni, přesto se našlo hodně lidí, kteří opravdu bojovali do posledních sil, a já viděla jejich snahu! Proto jsem fandila každému, kdo ukázal zájem. Snažila jsem se každého podporovat a pomáhat…

6.      Tak myslím, že ti mohu za všechny poděkovat. Díky za rozhovor.

Já také moc děkuji.

Po rozhovoru s naší primuskou jsem lehce vyčerpaná, ale nic mi nezabrání tomu vyptat se na pár otázeček vítězky, která se jako první dostala do KNP.

1.      Ahoj Reb, jsi oficiální vítěz bludiště, jak ses cítila, když jsi to zjistila?

Byla jsem překvapená.

2.      Mohla bys nám popsat svou cestu ostrovem?

Hádám, že chceš určitě znát tu delší a podrobnější variantu. Nebyla to zrovna procházka růžovým sadem. První čtyři úkoly jsem sice registrovala, ale jako řadový člen týmu jsem tomu věnovala jen tolik času, kolik jsem si mohla dovolit věnovat, a to nebylo mnoho. Pak pro nedostatek času a možnosti připojení k internetu odstoupila z pozice kapitánky Annie Hale a já po dohodě nastoupila na uvolněné místo. Situace byla žalostná. Tři tresty po prvních čtyřech kolech. Nějak jsme se prokousali dalšími dvěma úkoly a splnili tresty, ale pak přišel čas zkoušek v mudlškole a už tak dost nízká aktivita týmu se poroučela na bod mrazu. Naštěstí se mi uvolnilo trochu času, písemnou část OVCE a závěrečnou esej jsem měla odevzdané a v mudlškole byl taktéž klid, protože můj školitel odjel na služební cestu. Tak jsem si našla čas nakreslit obrázky a složit básničku. Poslední trest jsem odesílala v pátek večer. Další den v poledne jsem si přišla pro heslo. Mnoho červených překvapivě ve škole nebylo, takže byla šance nebýt poslední. Vyřešila jsem bludiště a pak šlo jen o uhádnutí hesla, a to se mi nakonec po několikaminutovém civění na skupinu písmenek povedlo. Možná jsem v první místo trochu doufala, kdo by nechtěl vyhrát, ale i tak mi to přišlo jako paradox, aby vyhrála skupina, která se soutěží spíš protrestovala (po pravdě, nevím, jak na tom byly ostatní týmy, nesledovala jsem, kdo jak splnil nebo nesplnil úkol, měla jsem toho i tak nad hlavu), a proto jsem byla překvapená. Příjemně samozřejmě. Ale hlavně jsem měla dobrý pocit z toho, že snažení všech, co se na soutěži podíleli, nevyšlo naprázdno, a všichni, co do toho vložili úsilí, nakonec dosáhli odměny v podobě kolejního předmětu.

3.      Dělala si všechny úkoly?

Ano, dělala jsem všechny. Někdy více, někdy méně, podle toho, jak čas dovolil.

4.      A poslední otázka, jak jsi prožila studium tady v Hogwards? Budeš pokračovat jako profesor nebo v r. s.?

Bylo to fajn období, ale neustálý nedostatek času mě pronásledoval celou dobu. Ráda vzpomínám na to, co jsem na Hogwarts zažila. Předmět vyučovaný vlkodlakem, nebelvírský famfrpálový tým a věčný souboj se Zmijozelem, a to nejen na hřišti, souboje v soubojovém klubu s několika oblíbenými protivníky, jedno nebo dvě setkání naživo a další… bylo toho hodně za těch sedm školních let. Zatím mám v plánu pokračovat v rozšířeném studiu, fialová by mi asi stejně neslušela a pořád ještě je šance, že dotáhnu toho chytače na stovku.

A nakonec rozhovor s Meredith:

Zdravím Mer, díky za pomoc v soutěži.

Nápodobně, Mich, nápodobně.

Jak sis užila tuto soutěž?

Popravdě? Bylo to celkem zábavné a také i poučné. Zjistila jsem, na koho se lze spolehnout a na koho ne. A nebudu nikoho jmenovat :-) Jinak to byla velká motivační bomba a věřím, že díky ní jsme vyhráli Školní pohár, takže zážitek bezvadný.

Líbil se ti výběr dárků, co nám připravila Avi?

Sice si už nepamatuji vše, co bylo v oné nabídce, ale mně osobně se zalíbily šachy a přiznávám, že doteď jsem neměla možnost, a hlavně čas si je zahrát. Celkově nabídka byla velmi štědrá, jako na Vánoce. Bylo fakt těžké si vybrat…

Vrátím se ještě k soutěži, jak ses vypořádávala s úkoly?

Úkoly do řádné výuky jsem stejně musela poslat, takže tady zas tak velký problém nebyl. Horší byl předposlední úkol, a to malování. Sice mi nevadí malovat, ale docela mně zklamal fakt, že jsem byla jediná z týmu, kdo vůbec něco vytvořil. Nejhorším oříškem byl poslední úkol – básnění – moje největší noční můra. Ale nakonec jsme to zvládly, ne?

Jelikož jsem byla s tebou ve skupině, jak bys ohodnotila naší skupinu Zlaté tlapky?

Nepříjemná otázka... Většina se snažila, jak mohla. Některé se na celou soutěž úplně vykašlaly a jen se vezly s ostatními. Jmenovat je nebudu, ostatně ví, o koho se jedná. A nebudu ani nikoho chválit. Alespoň ne takhle veřejně (pak by bylo jasné, kdo se jen vezl…). Celkově sečteno a podtrženo – vždy se najde někdo, kdo vůbec nespolupracuje, a tým Zlaté tlapky nebyl výjimkou. Ale nestěžuji si. Většinově to byla skvělá skupina, a to je hlavní.

Tak to by mohlo stačit, dík za rozhovor a pěkné prázdniny.

Málo se stalo a hezké prázdniny tobě i ostatním.

OBRÁZEK BLUDIŠTĚ:

Pro Lví tlapou

Michelle Pobertová