Betelgeuse Orionis - přítelkyně

Dnes jsme si stanovili nelehký úkol - představit Vám Betelgeuse Orionis jako přítelkyni. Že se jedná o téma nesnadné, jsme zjistili hned v počátku práce. Nakolik jsme oprávněni skutečně říct, že víme, jaká je profesorka Orionis kamarádka? A tak jsme si lámali hlavinky, jak tento článek pojmout, až jsme se z toho rozhodli vybrousit doslova šalamounsky! Necháme za nás mluvit jiné, necháme za nás mluvit profesorku Orionis, necháme za nás mluvit mudlovské obrázky!

Posaďte se, připoutejte a nechte se omámit slovy a úsměvem té, která se na hvězdném nebi rozzáří jen občas a jen některým....

Jaká je podle Vás Betelgeuse Orionis přítelkyně/člověk?

Mintaka Orionis:

To jsou těžké otázky... Jaká je jako přítelkyně? To jsou otázky spíše na Filiuse. Já Bete znám jako hodnou, vděčnou, pohodlnou a v jistých ohledech nekompromisní a vtipnou. A oceňuji na ní i to, že vždy řekne svůj názor, i když ví, že s ním druhá strana nebude souhlasit, ale před kamarády se nepřetvařuje. 

A Bete vnímám jako starší sestru, přítelkyně na život a na smrt nejsme, ale takové vztahy, myslím, ani jedna nenavazujeme a hlavně o nich nemáme potřebu pateticky hovořit... 

Niane z Libelusie:

Jaká je přítelkyně? Nemyslím, že jsem ta správná osoba, která by to měla posoudit. Co však posoudit mohu, je, jaký je člověk, což se určitě odráží i v tom prvním. Jako člověk je profesorka Orionis... +hledá slova+ ... jedinečná v tom, jak je originální, nenahraditelná ve své schopnosti naslouchat a komunikovat, obdivuhodná v pravdomluvnosti a upřímnosti, obdivovaná pro smějící se tvář a sílu, s níž vydrží... mnoho. +usměje se+

Ladard Papulka:

Bete je přátelská kamarádka a kamarádská přítelkyně.

Belatris Nithelas Malrin:

Veselá, milá, vtipná,....

Filius Orionis:

Nenahraditelná. Neskutečně obětavá, chápavá i chápající, citlivá, naslouchající. V některých případech neústupná a nekompromisní, jindy schopná odpuštět. V každém případě tak ideální, že si někdy říkám, zda jsem jejího přátelství vůbec hoden.

Stevie de Morney:

Bete je velice zajímavý člověk. Díky tomu, že byla mou patronkou v prvním ročníku, jsme se rychle začaly přátelit a často vedly dlouhé rozhovory na různá témata. Ale Bete není jen skvělá debatérka, ale i člověk, který má srdce na správném místě a je v nouzi ochotna pomoci každému, kdo si to zaslouží. Takže bych musela použít tisíce, co tisíce, statisíce superlativů a stále by pouhá slova nebyla dostatečným prostředkem pro vyjádření toho, jak skvělá je Bete přítelkyně. To se prostě nedá popsat, to se musí zažít. A já děkuji Merlinovi, že mi dal tu příležitost. 

Nebelbrach Mechacha:

No, víš, je velmi těžké psát o kolejní ředitelce. Pokud ji budu kritizovat, zakážou mi ostatní nebelvírští přístup do kolejky, protože ji zbožňují, pokud ji budu chválit, bude si někdo myslet, že jí podkuřuji.  +rozesměje se+ Ale vážně, vidím ji jako velmi empatickou bytost, která je velmi hodná a vždy ochotná pomoci. Jeden z těch lidí, které označuji jako lidské.

S Betelgeuse Orionis o přátelství a nejen:

+Niane a Bete se posadí na dece na louce u jezera, vytáhnou šátečky se sýrem a šunkou, něco neidentifikovatelného k pití a pustí se do rozhovoru+

"Dnes se hodlám dotknout tématu, který není... jednoduchý. Článek nese název "Bete-přítelkyně" a já se dnes s Vámi a s Vašimi blízkými chci bavit o "přátelství". Téma to opravdu není jednoduché, protože je silně individuální, nadělá se kolem něj většinou moc keců a jak pak vymyslet otázky tak, aby to nebylo všechno strašně patetické? Ale ono je to v zásadě "o člověku". Přátelství je výsledek lidského charakteru, a to už podle mě tak patetické není. Třeba u masového vraha, že..." 

+představuje si, jak Voldemort pláče, protože mu Červíček neodepsal na sovu a nechce s ním jít na famfrpál+

Pokračuji: "Poslední dobou mám pocit, že přátelství by nemělo být ani tak o slovech jako o tom, co cítíte uvnitř. Říct můžete cokoliv a ještě v několika obměnách, přesto však to, co cítíte, je jen jedno jedinné. Nemáte pocit, že lidi toho dneska strašně "nakecaj"? Že mají potřebu si každý cit do detailu popsat? Čím to je? Uchylují se k tomu, co je pro ně jako prostředek vyjádření citu nejjednodušší nebo snad upadá přátelství všeobecně?"

Zamyslí se a klidným hlasem odpoví: "No, já popravdě takovéto rozhovory s nikým nevedu, takže ani nevím, kolik toho o přátelství ostatní nakecají... Ale nemyslím, že by přátelství celkově upadalo, to je všechno o tom daném člověku, který je přítelem, jak jste ostatně již řekla - a lidé byli, jsou a i budou stále stejní, takže myslím, že i chápání přátelství vypadá v průběhu času pořád zhruba stejně."

"Jedním z forem 'okecání' přátelství jsou citáty. Je jich asi milion a každý se jimi ohání. Otázka je, do jaké míry je chápe a sám dodržuje. Někdy si myslím, že kdyby ti, které citujeme, věděli, jak bylo a je s jejich slovy zacházeno, asi by zahynuli. Někteří 'znova'. Přesto však - máte nějaký oblíbený? Kterému opravdu věříte? Nebo o kterém jste se přesvědčila, že je pravdivý?"

"Upřímně - žádný citát o přátelství neznám, protože citáty jako takové nemám ráda: tudíž je ani nevyhledávám, nepřemýšlím nad nimi. Z čehož i plyne, že nemám žádný oblíbený či 'ověřený'."

"Tak to já teda jeden mám, visí mi nad pracovním stolem v Libelusii. Snad století. Však ho brzy sama uvidíte. Je od Johna Lennona. Slavného mudlovského zpěváka a talentovaného kouzelníka přes výrobu brýlí. Začíná slovy 'Netrhejte motýlům křídla...' a končí 'A přátelství...? To je někdy více než láska.' A tak Vám chci položit dotaz. Souhlasíte s Johnem? Může být pro Vás přátelství důležitější než láska? A není to třeba tím, že je to prostě jen taky láska? Jen doplněná o něco 'navíc'?"

"Já osobně neumím vidět rozdíl mezi přátelstvím a láskou. Buďto nejsem schopna cítit jedno, nebo druhé, nebo to je opravdu to samé... Přátelství je pro mě navíc o jistotách, u mě se jedná vždy o dlouhodobější vztah, a proto ho mám i stokrát radši: mohu si jím být vždy aspoň pár let jistá, vím, že mi neskončí hned zítra, protože 'má láska potkala někoho jiného'... A to je pro mě v podstatě nejdůležitější."

"Pro někoho je přátelství široký pojem... Třeba já mám pod pojmem 'přátelství' hned několik škatulek. V první fázi jsou to 'kamarádi', tedy ti, které ráda jednou za čas vidím, pak ti, k nimž mám hlubší vztah a třeba jim už něco i svěřím, další stupeň jsou mí blízcí a na závěr okruh dvou tří lidí, které už nazývám jako 'přítel či přítelkyně', k těm se samozřejmě chovám jinak, jiné věci jim říkám a svěřuji, jsou pro mě tím 'opravdovým' přátelstvím. Jak vnímáte tento termín Vy? Kam pro Vás spadají hranice přátelství?"

Zase se zahloubá a já s děsem sama sobě vynadám, že se neumím ptát inteligentně... Profesorka se však nadechne a pokračuje: "No, já měla za život velice málo přátel. Z čehož plyne, že to slovo příliš nepoužívám. Přítel je pro mě ten člověk, kterého považuji za svou rodinu, aniž by ve skutečnosti byl můj pokrevní příbuzný. Všechny ostatní potom označuji obvykle slovem 'známý' nebo 'kamarád' - a tam spadají už všichni lidé, které občas ráda vidím, někoho častěji, někoho méně často, někomu beru telefony celkem pravidelně, jiným opravdu vzácně - to už je pak podle momentální nálady. Není to pro mě ani tak o tom, komu se s čím svěřím - jsem v tomto ohledu celkem nevyzpytatelná, někoho můžu znát půl života a přesto mu o sobě neřeknu ani slovo, někoho můžu znát půl hodiny a už mu vyklopím kde co. To je spíš o tom, jestli vycítím, že někomu mohu důvěřovat, že je někdo v nějakém směru stejný jako já, ne o přátelství."

"Jaká jste přítelkyně?"

"Myslím, že dost hloupá. Obvykle mívám potřebu obětovat pro druhého vše, jeho štěstí považuji za důležitější věc než své vlastní štěstí, takže vše, co dělám, dělám pro něj - a přitom se málokdy stane, že by ten druhý zase na oplátku dělal vše pro mě. S odstupem času si pak vždy připadám celkem jako husa..."

"Ano, tak si připadám v přátelství občas taky... Avšak popojeďme, s kým byste přítelkyně nikdy nebyla?"

"To neumím říct."

"Jak byste popsala přátelství? A teď nemyslím ten pojem, spíš ten konkrétní cit, který se Vám vzbouzí tam někde v hrudi u srdce... Jak to vypadá, když z Betelgeuse Orionis vyvěrá přátelství?"

Rozesměje se: "To je moc intimní!"

"No dobře, no...," rozesměju se taky, "Věříte na Hogwarts přátelství? Nebo spíš - určitě jsou tady lidé, kteří se mají rádi a třeba si i říkají přátelé, ale myslíte si, že je díky Bradavicím možné potkat někoho osudového? Na celý život?"

"Ale ano, možné je vše. Někoho osudového můžete potkat i na záchodě v metru, proč ne na Hog?" zamrká.

"Vyhovuje Vám spíše klidné bezkonfliktní přátelství nebo uhádané vášnivé?"

"Rozhodně to bezkonfliktní!"

"Myslíte si, že slova 'Miluji tě' jsou určena jen partnerům nebo jsou jen důkazem lásky, něčeho většího, než je 'mám tě ráda', a můžeme je použít třeba i pro rodinu a nejbližší přátele...?

"'Miluji tě' mám vyhrazeno pouze pro životního partnera. A teď si ani nevzpomínám, jestli jsem to někdy vůbec vyslovila - řekla bych, že ne, takže ano, bude to asi vyhrazené opravdu POUZE pro něj. Já i to 'mám tě ráda' říkám asi tak jednou do roka a to ještě obvykle svým sourozencům nebo rodičům..."

"Ideální přítel/kyně pro Vás?"

"Ideální? Mně by stačilo, kdyby mě ten druhý měl rád stejně silně jako já jeho. Víc nepotřebuju. Na druhou stranu je to obrovský požadavek, kdo ví, jestli je vůbec splnitelný..."

Zamyslím se, vzpomínám.... "Není..."

+dívá se do bonzbločku+

"Spousta lidí má svého 'nejlepšího přítele'. Kdo je to? Jak se pozná? Může jich být více?"

"Jakože pro mě? No, pro mě 'nejlepší přítel' splývá se slovem 'přítel', takže viz výše. A nevím, asi jich může být více, ale mně se to nikdy nestalo."

"Myslíte si, že každý člověk potřebuje mít aspoň jednoho přítele muže a jednu přítelkyni ženu? Respektive - jsou ženské a mužské projevy přátelství jiné?"

"Podle mě vůbec. Alespoň tedy já v tom žádný rozdíl nikdy neviděla."

"Připadáte si 'bohatá' na přátele nebo Vám chybí či přebývá....?"

"Těžká otázka. Těch 'přátel', tedy známých/kamarádů mám někdy až příliš, zejména těch mudlovských, občas ani nevím, kam před nimi zalézt. Proto mě tak uspokojují hog-vztahy, tady se člověk prostě odlogne, vypne krb, když má všeho pokrk, a má klid. U mudlů to tak nejde a to mi občas (často!) pije krev. Skutečných přátel mám tolik, kolik chci: obvykle jednoho. A to mi stačí."

"Nějaký přátelsky míněný dárek, který jste dostala a který jste dala v poslední době?"

"Ah, v poslední době? Dostala jsem popel svého snoubence, Severuse Snapea. To mě potěšilo tolik jako už dlouho nic. Nečekané dárky od nečekaných kamarádů jsou ty nejmilejší. A co jsem dala já? To si asi nevzpomenu, mnoho dárků nedávám."

"Závěrem, víme o Vás, že jste velmi přátelská, ale přítelkyně rozhodně nejste s každým. Dostala jste se někdy do situace, kdy jste musela říct někomu, kdo po Vás chtěl přátelství, že to nemůžete oplatit? A - stalo se Vám někdy, že Vám přátelství někdo nechtěl oplatit?

"Ano, párkrát jsem musela uvést své city na pravou míru. Lidé v mém okolí vlastně poměrně často mívají pocit, že pro mě znamenají více, než kolik opravdu znamenají - a já z toho potom mívám výčitky svědomí, takže sem tam to někomu do tváře vmetu. A že by mně někdo nechtěl přátelství oplatit? To se mi nikdy nestalo. Myslím, že se umím dostat 'pod kůži' tomu, o jehož přátelství opravdu stojím, způsobit, aby mě měl rád..."

"Nějaké poselství na závěr?"

"Hmm, ani ne," usměje se a já se zasměju s ní...

Toliko k přátelství s Bete Orionis. 

Na závěr Vám nabízím k nahlédnutí redakční album s fotkama kolejní ředitelky: