Bete - žena

Pamatujete na dny před rokem a nějakou tou dobou, kdy začaly kolovat fámy, že Hradem obchází duch Severuse Snapea? Téměř každý den jste mohli potkat celé skupinky i jednotlivce, jak usilovně po profesoru Snapeovi pátrají. Zasvěcení však vědí, že jestli měl někdo skutečnou šanci ho najít a k tomu dostatečné znalosti, byla to Betelgeuse Orionis.

Profesorka Betelgeuse byla již jako mladinká studentka obletována studenty různých ročníků, protože nejen že bylo za co ji obdivovat, ale hlavně byla štíhlounká, vzhledově výrazná, v očích něžný měkký výraz a vlasy někdy havraní, někdy růžové jako "žvejka". Když jste si toto všechno spojili s množstvím studovaných předmětů, humorem, přátelskostí a ochotou, výsledek rovnice byl jasný - ideální kandidátka na Miss Hogwarts všech kategorií. Bete však urputným studentům odolávala - překvapivě jako jedna z mála odolala i dvěma největším Casanovům naší koleje. Její srdce totiž již od dětských let patřilo Severusi Snapeovi. Když pak v roce 1998 zemřel (to jí bylo asi osm let), jeho odchod se jí velmi dotkl, zvlášť proto, že jeho skon byl naprosto zbytečný. Aby ulevila svému žalu, začala psát o své lásce deníky (Deníky Severuse Snapea, například zde: harrypotter.fanfiction.cz/view.php?cisloclanku=2005090902), které dokonce vycházely časopisecky.

Těsně před tím, než Bete na výbornou složila OVCE z Astronomie, vylíhly se spekulace o tom, že Severus Snape obchází Hradem. Nedlouho po tom odešla na věčný klidný odpočinek Lola Kaki. Říká se, že duch Severuse byl poslán do Bradavic právě jako výměna za Lolu. Bete se okamžitě pustila do průzkumu Hradu, netrvalo dlouho a už o prázdninách se šuškala věc jiná - konečně někdo získal srdce Betelgeuse Orionis.

Severus a Betelgeuse obývají profesorčiny komnaty - samozřejmě žijí v čistě "duchovním" svazku. Podle "zaručených" informací profesorka stále pracuje na zhmotňovacím lektvaru, ale výsledek zatím žádný. Od Vánoc nosí profesorka občas na prsteníčku diamantový prsten. Jedná se snad o příslib budoucího sňatku? Či je prsten už dávno snubní?

Jak se vyjádřili někteří členové Hradu, je škoda, že se profesor Snape drží stranou a komnaty téměř neopouští. My jsme však měly štěstí. Když jsme se Stevie de Morney nesly profesorce do kabinetu staré bylinky, byla odvolána, aby řešila naléhavou rvačku v chlapecké ložnici pro šestý ročník (nově příchozímu byla zabrána původní postel, ze které skrz okno viděl na záhony, kde se čarodějky nižších ročníků učí pěstovat kouzleninu). Zatímco jsme seděly v křesílcích pro hosty, proplul dveřmi Severus Snape a věnoval nám jeden ze svých nejhezčích kyselých úsměvů. Rozhodla jsem se využít příležitosti a promluvit si s ním.

"Promiňte!" zvolala jsem a čekala, že se otočí. Nic. "Promiňte, pane profesore Snape!"

Nabručeně se otočil.

"Ano?"

"Odpověděl byste mi na pár otázek?"

"Proč bych to dělal?"

"A proč jste dělal jiné věci?"

"Proč vy jste tak dotěrná a vlezlá?"

"Možná proto, že vy jste nesnesitelný a křídově bílý!"

"Ranila jste mě! Křídově bílá je lilie! Já jsem posmrtně bledý!"

"Takže jste definitivně mrtev?"

"Ne asi! Mám málo vápníku a zprůsvitněl jsem! Jistěže jsem mrtvý!" tyčil se hrozivě nade mnou a já přemýšlela, jestli mě duch může zaklít.

"Proč jste se vrátil?"

"Abych vyzkoušel růžovou zmrzlinu u madam Pacinkové? Nejspíš protože 'tam' jsou všichni jako já. Nepůsobím tam tak děsivě jako zde, kde můžu lekat užvaněné malé studentky, slečno z Libelusie!" Kecá a ještě zná mé jméno. 

"Pch," uklouzlo mi.

"Nepchuj ho! Naštve se," dloubla do mě Stephi, na což jsem pro svou zapálenost a rozčílenost nad drzostí profesora nereagovala.

"Pane profesore, co říkáte na pád Toma Riddla a na to, že ho pan Potter zabil?"

"Co na to říkáte vy?"

"Já...?" vykuňkla jsem, "já si myslím, že je to dobře!"

"Jak duchaplné....," poznamenal ironicky.

"Byl jste rád, když profesorku Orionis jmenovali kolejní profesorkou Nebelvíru?"

"Ne. Jedině zmijozelská kolej je jí hodna."

"No, to nevím... já bych ostatní tři koleje nediskriminovala," bránila jsem zbylé koleje před bývalým zmijozelským ředitelem.

"Jaké tři koleje?" opáčil s úšklebkem.

"Nebelvír, Havraspár a Mrzimor."

"To jsou podle vás koleje? U Salazara! Asi se zjevím podruhé za poslední týden!"

"A s ostatními sourozenci Orionis vycházíte dobře?" sondovala jsem dál.

Mlasknul, aby mi dal najevo, že ho mé otázky už dost nudí. "Podívejte se, lidi moc rád nemám, ale Mintaka je tichá inteligentní žena, která se dá - narozdíl od těch dnešních užvaněných puberťaček podobného věku - snést. Filiusův směr schvaluji, i když teď trochu změknul, ale to se zase přehoupne." 

Spadla mi čelist. Od Severuse Snapea znělo tohle skoro jako vyznání lásky.

"Co máte rád na madam Bete?"

"Určitě ne to co vy."

"Budete na ni hodný, viďte?" zkoumám jeho úmysly.

"Až do smrti."

Sakra. 

Všimnul si mého výrazu a rozesmál se. 

"Slečno, já snad nemám co dodat." s kroutěním hlavy odplul do vedlejší místnosti.

Jak vidíte, Severus se příliš nezměnil, jeho "láska" k paní profesorce je ryze snapeovská, zda skončí oddavkami, to zatím nevíme. Přestože se nám chování pana profesora až tak úplně nezamlouvá, rozhodně bychom dali přednost spíše neutuchajícímu zbožňování naší kolejní ředitelky, rozhodli jsme se jako redakce pomoct paní profesorce a vypátrat recept na zhmoťnující lektvar. Poněvadž jej neznali ani nejvyhlášenější bylinkáři, kterým jsme poslali sovu, uchýlili jsme se k nepříliš oblíbené praktice. Naším záměrem bylo zeptat se někoho povolaného. Ducha, který se dosta na druhý břeh. 

Pod vedením naší specialistky na okultní vědy - Jane Pat Vamos - jsme se rozhodli vyvolat ducha Loly Kaki. To se nám povedlo, tudíž můžu přepsat záznam pořízený bleskobrkem a doplnit jej o komentář.

Zjeví se duch nápadně podobný Lole Kaki.

"Duchu, bývala jsi ve svém hmotném životě Lola Kaki, sestra Ladarda Papulky, studentka a později dušice nebelvírské koleje, která opustila náš hrad před rokem?"

"Ano, tak jest." 

"Prokaž se!" přikázala Jane.

"Při svém odchodu jsem v zasedací místnosti zalepila žvýkačkou nosní dírky portrétu Godrika Nebelvíra."

Uchechtnu se.

"Lolo, přivolali jsme tě, abychom tě požádali o radu."

"Snad nebudete chtít vědět nějaké kedlubizny, které jsem za svého života nepochňapala!?!" promluvila svým typickým stylem Lola.

"Chtěli bychom vědět, zda znáš zhmotňující lektvar pro duchy uvízlé na pomezí?"

Lola sebou trhne. "Ten jsem taky chtěla kdysi... Ten lektvar... Hele a jste jisti, že to chcete?... Fakt jo? Tak dobře. Návod jsem před svou smrtí nechala sepsat a je skryt v mé dlani. Předem vás však upozorňuji, že aby byl účinný, potřebujete tělo toho, koho chcete zhmot..." a najednou se vypařila.

Zůstali jsme sedět jako přimrazení, než po pěti minutách konečně promluvil Nebe.

"Našlo se někdy jeho tělo?"

"Ne, to vím jistě," odpověděla profesorka, "když se začal potloukat po Hradě, zjišťovala jsem to."

"Nezbude nám tedy nic jiného, než..."

"Hledat!" doplnili jsme všichni svorně Stevie.

Od této chvíle tedy redakce bude pátrat po lístku s lektvarem, který v ruce drží Lola Kaki, stejně tak po ostatcích Severuse Snapea. Kde se však profesorovy ostatky a také tělo bývalé nebelvírské studentky nachází, nevíme. Co však víme, je to, že profesorce k svatbě pomoct musíme.