Zakázaným lesem za jednotchořcem

Neděle, 4. července, 19:00 - právě v tuto chvíli měla začít letošní již druhá kolejní výprava do Zakázaného lesa, čekáme nastrojeni a vyzbrojeni lucernami před Lesní bránou, ale po panu Samaeli Raukowitz jakoby se slehla zem. Někteří už začínají přemýšlet, co se panu průvodci při průvodcování mohlo stát. Když začala Jessica se svou teorií o tvorech, kteří žijí v lese, mají kukuč medvěda, svítící soví oči a rádi si pochutnají na lidském stehýnku, všichni jsme se začali smát a vyprávět o čtyřnohých pavoucích a dvourohých jednorožcích, kteří také zaručeně v lese žijí.

„Moc se nesmějte, kamarádka z druháku tam ty medvědy opravdu viděla“ reagovala nazlobeně Jess na naše poznámky, už už se připravoval další výbuch smíchu, ale v tom všichni ztichli- z lesa se začal ozývat dupot a v dálce se objevila dvě žlutá světla, která se strašně rychle přibližovala.

„Jess měla pravdu,“ vykřikla Niane a dali jsme se do úprku směrem k Hradu, dusot za našimi zády mezitím sílil a sílil… 

„To mám za váma běžet až k hradu?“ ozvalo se.

„Ach pane Same, to jste vy,“ odpověděla zastavující se Aváček a pokračovala: „Už jsme mysleli, že se vám v lese něco stalo!“

„Ale kdepak! Les znám jako své boty! (Úplně nové Lebečkovky zřejmě mluví za vše - pozn. red.) Instaloval jsem klimatizaci do baziliščích doupat a domácí skřítek mi vás nepřipomněl. Viník byl samozřejmě nalezen a popra.. tedy potrestán“ zdůvodnil své zpoždění pan Raukowitz a ještě dodal: „vyskytla se tu jedna taková podivnost... prostě půjdeme pozorovat… no to uvidíte sami“

Vydali jsme se tedy do nitra lesa, cestou posbírali nějaké bylinky a dorazili až před jeskyni. Pan Raukowitz samozřejmě zmizel v jejích útrobách jako první a jelikož nikdo neměl odvahu jít hned za ním, ozvalo se po chvilce z jeskyně: „Chtěli jste do lesa? Chtěli, tak pojďte!“ Neb si toto přání vzal k srdci a chystal se vejít do jeskyně, ale v tom uslyšel strašnou ránu až poodskočil a známý hlas z nitra jeskyně pravil: „jááu, jo tohle jsem chtěl ještě dodat - sehněte se!“

Cesta jeskyní nebyla dlouhá, a za malý okamžik nás chodba vyplivla u malého bažinatého jezírka.

„Na druhém břehu je vidět malý flekatý koník s rohem na hlavě a my jsme první, kteří ho zapíšou do učebnic“ řekl hrdě průvodce.

Na první úkol, tedy změření tvora se přihlásila Nicol, která zjistila, že výška jednotchořce, jak byl panem průvodcem tento tvor pojmenován, je 6 stop a délka 5 stop. Dále jsme zjistili, že jednotchořec je býložravec, nezapáchá jako tchoř, má pouze jeden roh a srst má hladkou, místy trochu rozčepýřenou. Při zkoumání úkrytu zahučela Niane do bláta na břehu jezírka, ale za pomoci ostatních se jí podařilo dostat zpět na pevnou zem.

Jelikož se blížila večerka, tedy desátá hodina večerní, vydala se celá skupina nočním a trochu tajemným lesem zpět. Během výpravy se, až na zmiňovaný pád nic nebezpečného nestalo. Zbývá tedy poděkovat panu průvodci Samovi  za příjemně strávený večer a vám, čtenářům, za to, že jste to dočetli až do konce :)

Horacio de Sunlock, © 2010