Třetí magická recenze - Poselství jednorožců (připravila Jasmína Archeryová)

FAKTA:

Autor:                        Michaela Burdová

Název:                       Poselství jednorožců: Strážci dobra

Pokračování:              ano

Názvy dalších dílů:    Poselství jednorožců: Zrádné hory Dragor

                                  Poselství jednorožců: Záchrana Lilandgarie

Nakladatel:                Fragment

Film:                          Ne (bohužel… či naštěstí?)

KRÁTKÉ SHRNUTÍ OBSAHŮ:

1, Strážci dobra

    Lilandgarie je země, kde rovnováhu mezi dobrem a zlem udržují jednorožci, stvoření z čistého dobra, žijící v kouzelné zemi Etelwenu. Když jsou jednorožci všichni pohromadě, Lilandgarie zůstane zemí, kde jsou všichni šťastní a spokojení, zůstane Světem dobra, jak zní překlad názvu země z elfštiny.

    Jedno hříbě se však zatoulalo a zlo využilo své chvíle. Zlý čaroděj Valgar už připravuje složité rituály, aby osvobodil démona z Brány temnot. Záchranu může přinést jen elfí princezna Aranis, královna země. Tak se elfové po dlouhých třech tisících letech vracejí do Lilandgarie, aby jednorožce našli. 

    Hned po přistání však elfí družinu přepadnou kirlopové, Valgarovi netvoři, zabijí strážce a princeznu unesou. Zároveň se ale o výpravě dozví záhadný mladík Veragin, který, pronásledován temnou minulostí (a svérázným kočkorohem Snížkem), chce pomoci dobru. Spolu s přeživší princezninou stráží, sourozenci Lavril a Eleasem, princeznu zachrání a mohou vydat na cestu. S královským princem Falienem prochází Lilandgarií a bojují se zlem, ať už v podobě harpyjí nebo obludných kirlopů, k jejich družině se přidá kentaur Temas. Nakonec dorazí do Ismires a najdou jednorožce. Princezně Aranis se podaří spojit se s jeho mocí. Když však chtějí odejít, přepadne je záhadný čaroděj, kterého Veragin zná. Aranis však díky své moci zažene čaroděje sama a družině už nic nestojí v cestě do Etelwenu přes hory Dragor.

2, Zrádné hory Dragor

    Aranis, Veragin, kočkoroh Snížek, Lavril, Eleas, Falien a kentaur Temas jsou na cestě do Etelwenu. Musí však překonat hory Dragor, kde mají žít draci, stvoření, která nadávají najevo, na čí jsou straně, a lidé z nich mají patřičný respekt.

    Setkají se s drakem Braliadem, který si pamatuje prvního krále Lilandgarie. K překvapení všech s ním princ Falien dokáže mluvit. Drak s princem vyrážejí na hrad Santiel, kde se už schyluje k bitvě. Patnáct tisíc kirlopů a noxogů a navíc ještě takrové, obrovské ještěrky z kamene. Falien s Braliadem dorazí v poslední chvilce a bitva je vyhraná. Zahynou v ní však král Leodhen, Falienův otec, a kentaur Zektor, Temasův strýc.

    Mezitím Maxarel opět dostihne družinu a chce zajmout Aranis. Postaví se mu však Veragin a odhalí svou pravou totožnost. Je to bratr Maxarela, jednoho ze dvou největších příznivců Valgara, rodem Mordat. 

    Veragin Maxarela přemůže a princeznu Aranis unese do lesa, kde předtím všichni ostatní utekli. Falien přijde pozdě a už ví, proč Veraginovi nevěřil.

3, Záchrana Lilandgarie

    Valgar zuří a dává Maxarelovi poslední šanci. Půjčuje mu svého mazlíčka Ner´kara, který dokáže uhranout jakékoli stvoření. Zároveň musí Maxarel najít Spoutávače, mistra iluzí, a díky znalosti jeho pravého jména ho donutit k poslušnosti.

    Veragin s Aranis se zatím snaží doputovat přes Tmavý les ke Stříbrnému jezeru a setkat se tam s ostatními.

    Eleas, Lavril, Temas a Snížek se mezitím také snaží dojít ke Stříbrnému jezeru. Lavril však napadne Ner´kar, ona je zbavena vlastní vůle a následuje Maxarela.

    Nakonec se všichni kromě Lavril u Stříbrného jezera sejdou, Veragin vypoví svůj příběh a získá aspoň částečně ztracenou důvěru. Nicméně protože Veragina pokousal vlkodlak, družina musí do nejbližší vesnice sehnat pro něj vlkodlačí sérum a najít Lavril. V hostinci ve vesnici poblíž Stříbrného jezera čeká zbytek družiny na Veragina, který si pro sérum odešel do vzdálenější vesnice. Přepadne je však Maxarel s Lavril a Ner´karem. Veragin na poslední chvíli dorazí a Maxarela porazí, v boji však zemře Temas. Lavril se vymaní z Ner´karova vlivu a všichni můžou pokračovat v cestě.

    Potkají čaroděje Orlina, který jim udělí spoustu dobrých rad, a pokračují dál k Bílému lesu, poslední překážkou před Etelwenem. 

    Před Bílým lesem je opět přepadne Maxarel. Veragin se mu teď postaví sám a s bratrem bojuje. Maxarela však zabije až Lavrilin šíp, protože Veragin pořád v bratrovi cítil i dobrou stránku a přes všechno, co mu Maxarel provedl, měl svého bratra rád.

    Aranis odvede jednorožce do Etelwenu a setká se s Bílým lvem, pánem jednorožce, který ji přenese na Srdcové ostrovy a ona zničí i Valgara.

    Všechno tedy dopadlo dobře, elfové se mohou vrátit zpět do své země a Veragin se stane Orlinovým učedníkem.

ROZBOR KNIHY A ANALÝZA MAGICKÝCH ZÁKONŮ

DO NITRA LILANDGARIE

    Po prvním (a možná i druhém) přečtení se zdá, že autorka si prostě jen „vypůjčila“ Tolkienovu Středozem a Lewisovu Narnii a stvořila tenhle „mix.“ Elfové, čarodějové, magické bytosti, jasně dané dobro a zlo. Přesto má však Lilandgarie své vlastní kouzlo, vlastní historii, vlastní pravidla. Co na tom, že se Michaela Burdová inspirovala u dvou, troufám si říct, největších velikánů fantasy žánru? Vždyť Tolkien s Lewisem jsou i můj velký vzor. Lilandgarie je prostě jen jeden z mnoha dalších světů, do nějž se můžete ponořit, když vám realita přerůstá přes hlavu. Je to země, která nemá fascinovat svou složitostí, ale naopak úchvatnou jednoduchostí.

O elfech, dracích a k tomu trocha historie

    Před třemi tisíci lety přistáli na břehu země chaosu elfové. Chtěli ji osídlit, a tak ze své vlasti, země Všehovzniku, přivezli kouzelná stvoření, mezi nimi i kouzelné jednorožce, ztělesnění dobra, aby mohla nastat rovnováha mezi zlem a dobrem. Ta rovnováha spočívá v blahobytu celé země. Ano, sice je občas špatné počasí, neurodí se a tak dále, země ale není deptána útoky zlých bytostí.

    Elfové zemi na chvíli osídlili, pojmenovali většinu kopců, hor, potoků, řek a lesů. Příkladem je třeba Kelonský les, který se původně jmenoval Keelon del, Královský les, nebo název Lilandgarie. Lilandgaar je výraz složený ze dvou slov: lilandion, dobro, a gaar, svět. 

    Postavili překrásný hrad Santiel, dohlíželi chvíli na vládu Prvního krále a potom odjeli zpátky domů, do země Všehovzniku. A jací jsou vlastně elfové?

    „Elfové jsou mírumilovní, vnímaví, trpěliví a tolerantní, ale umějí být také pěkně tvrdohlaví. Za svou pravdu se dokáží přít a bojovat za ni celá léta. Když jsou o něčem přesvědčeni, nikdo a nic je nepřesvědčí o opaku. Ale vždy si vyslechnou názor druhé strany.“ Tak popisuje Aranis, elfská princezna, svůj národ. Pak ještě pokračuje: „I když se snaží hledat ve všem jen to dobré a být pozorní a laskaví k ostatním, dovedou být také velmi krutě upřímní a říkat pravdu, která někdy může bolet. Zdálo by se, že si to vlastně ani neuvědomují, ale ve skutečnosti jsou si vždy velmi dobře vědomi toho, co říkají. Svých slov nikdy nelitují a vždy je myslí zcela upřímně a vážně. Nikdy nedovolí emocím, aby zvítězily nad zdravým rozumem, a jejich rozhodnutí jsou rozvážná, promyšlená a téměř vždy správná. Vždy se snaží jedna klidně a rozvážně. A když už se rozzuří, snaží se co nejrychleji uklidnit. / Elfové jsou moudří a spravedliví. Nenávidí násilí, ale jsou na něj dokonale připraveni. Jsme zkrátka připraveni na vše a vždy se snažíme jednat uvážlivě i ostražitě.“

    To byli elfové. Teď se ještě přesuneme k drakům, kteří mají v příběhu taky svou podstatnou roli.

    Přijeli spolu s elfy, dokázali s nimi mluvit. Lidem však nedůvěřovali a lidé pro změnu nedůvěřovali drakům. Přesto však právě díky drakům získala Lilandgarie svého prvního krále.

    Eoglin byl původně prostý člověk, rolník. Jednoho dne uviděl elfí dívku, jak stojí před drakem. První, co ho napadlo, bylo, že je dívka v nebezpečí, neuvědomil si, že elfové s draky normálně mluví. Postavil se tedy proti draku s dýkou. Až po chvíli mu došlo jeho pošetilé chování. Drak se jenom zasmál a elfská dívka mu všechno vysvětlila. Co se pak ale nestalo. Drak na Eoglina promluvil lidskou řečí. Ten drak byl Braliad, přesně ten, který v našem příběhu mluvil s Falienem.

    Draci jsou v Lilandgarii vysocí asi pět metrů, na šířku mohou mít tak deset. Mají výrazné, zářivě bílé oči s úzkými zorničkami. Kolem celé hlavy jim sedí ostnatý vějíř, krk mají elegantně prohnutý. Pohybují se po všech čtyřech nohou. Vlastní také mrštný ocas a zabijácké drápy.

    Draci byli po celou historii Lilandgarie nestranní pozorovatelé. Spokojeně si žili ve svých horách a zabili každého, kdo je chtěl otravovat, až do návštěvy družiny.

Další stvoření v Lilandgarii

    Kromě jednorožců a draků jsou v Lilandgarii další tvorové: v Zerovkém lese žijí kentauři, víly (zde maličké stvoření, o něco větší než motýl, s křídly podobným motýlím) a duch lesa (který se zjevil v podobě mlhy, když hasil požár).

    Z brány temnot vypustil Valgar kirlopy (zavalité potvory) a noxogy (příbuzní kirlopů, o něco mazanější), dále mezi jinými i Mordaty (lidi, kteří se mohou proměnit ve velkého netvora podobného lvu) a Dargwlky (velké inteligentní vlky, vyvolané za účelem zničit Aranisinu družinu).

    V Lilandgarii žijí také vlkodlaci a harpyje, které na sebe díky Valgarovi mohou vzít i lidskou podobu překrásných dívek. Oběti oblouzní a pak, pokud se jim nepostaví na odpor zrovna Aranis, královna země, je sežerou.

    Dál byste mohli příležitostně potkat také skřítky a fénixe Donitiliena, který na sebe může vzít podobu sokola.

Magie, čarodějové a zase elfové

    Magie má v Lilandgarii mnoho různých podob, ani jedna však nezahrnuje magii tak, jak ji známe my, magii s hůlkou.

    Začneme u moci země, kterou má královna země, Aranis.

    Aranis se jako královna země už narodila, díky své síle dokáže poroučet všem živlům. Ze stébla trávy se může stát tlustý provaz, jemný vánek se může změnit ve smrtící tornádo. Síla kouzla je ale podmíněna životní energií čarujícího. Aranis proto těžké kouzla stojí hodně sil a mohla by i zemřít, kdyby se pokusila o něco, co je nad její síly. Celý systém v podstatě vypadá jako magie v Alagaësii, zemi Eragona. Aranis však nemusí věci složitě pojmenovávat, stačí jí jen elfsky požádat.

    Elfové vůbec jsou magický národ. Královna Aétis kontroluje dění v Liladgarii pomocí Anlidi-lira, studánky, ve které se ukazuje to, co si člověk zrovna přeje vidět.

A jak je to s magií u lidí?

    Mágem se zde může stát úplně každý, jak na konci knihy dosvědčuje fakt, že se Veragin stal učedníkem čaroděje Orlina, nejlepšího mága v Lilandgarii (rozdíl mezi čarodějem a mágem tu není zřejmý). 

    Magie, tedy bílá magie, je hlavně o filozofování. Přijď věcem na kloub a můžeš je používat k ještě většímu dobru. Tak ji aspoň prezentoval Orlin, největší čaroděj Liladgarie. Mimochodem, tak trošku se podobá Brumbálovi. Kromě toho, že je hooodně starý a má bílé vlasy a vousy, vlastní také fénixe. Jak jsem zmínila výše, fénix má jméno Donitilien. Od fénixe, jak jej známe my, se však odlišuje schopností přeměnit se v sokola. V této podobě provázel družinu a dával o ní Orlinovi zprávy.

    Úplně opačný pohled na magii má však Orlinův syn, nám již známý Valgar. Temná magie v Lilangarii znamená: věci si stačí jen podrobit. Jediné důležité je to, že tě musí poslouchat.

    Valgar má skrýš na Srdcových ostrovech, kde je i Brána temnot – puklina, ze které Valgar vyvolává temné bytosti, které buď ovládá silou vůle nebo silou strachu.

A závěrem…

    Lilandgarie je fantasy země se vším všudy. Magie, všemožní kouzelní tvorové sžití s lidmi. Jak jsem psala už na úvod, děj se zdá poněkud laciný a po přečtení prvních stránek je všem jasné, že tady zlo nemá na vítězství šanci. Ale přesně takové knihy jsou dnes, když je okolo plno těch „špatných konců“ (někteří jedinci jim říkají „krutá realita“), potřeba. Vždyť existuje něco lepšího, než na chvíli vypnout, nesoustředit se na problémy tohoto světa a nechat se unášet nevinným dobrodružstvím, plným jasně bílé a jasně černé magie, tam, kde pravda a láska vítězí nad zlem a nenávistí?

Pro Lví tlapou

Jasmína Archeryová